Dnes se zaměříme na evropskou legislativu, konkrétně na regulaci prodeje výrobků, která je nově upravena v Nařízení o obecné bezpečnosti výrobků (dále jen „Nařízení“). Nařízení je účinné od 13. 12. 2024, stále se tedy jedná o poměrně čerstvou právní úpravu, kterou řada subjektů na trhu nemusí mít ještě adekvátně zažitou. Až do účinnosti Nařízení byla obecná bezpečnost výrobků na úrovni EU upravena pouze dílčím způsobem a na úrovni směrnice. Přijetí Nařízení tedy přináší poměrně zásadní změnu. Lze říct, že přijetí Nařízení je součástí dlouhodobějšího trendu ve vývoji unijní legislativy, který se nese v duchu směřování od směrnic k nařízením. To přináší na jednu stranu možnost lepší orientace v právu napříč zeměmi (nařízení působí pro všechny členské státy stejně), na druhou stranu tento trend přináší méně suverenity pro národní státy a menší možnosti upravit danou oblast alespoň do jisté míry individuálně. Širší analýza legislativního vývoje EU nicméně není předmětem tohoto článku.
Cílem Nařízení je, jak už jeho název napovídá, zajistit větší bezpečnost výrobků na evropském trhu. Předmětem regulace jsou všechny výrobky prodávané na území Unie, které nemají vlastní specifickou právní úpravu. Nařízení se tedy nevztahuje např. na léčiva, zdravotnické prostředky, krmiva, hračky, starožitnosti apod. Tyto výjimky jsou stanoveny v čl. 2 Nařízení. Na ostatní produkty se úprava vztahuje, a to bez ohledu na to, zda jsou prodávány jako nové, použité, opravené či upravené, a bez ohledu na to, zda jsou prodávány v kamenných prodejnách nebo např. na e-shopech či online tržištích. Jedná se tedy o subsidiární regulaci pro jakékoliv produkty, na které se nevztahuje zvláštní úprava.
Nařízení je vystaveno tak, že ukládá subjektům v dodavatelském řetězci výrobků povinnosti zajistit jejich bezpečnost. Nejvíc povinností v tomto směru spadá na výrobce (jakožto subjekt, který výrobek primárně uvádí na trh), ostatní subjekty (dovozci, distributoři) mají potom zejména povinnost kontrolovat, že ověření bezpečnosti bylo řádně provedeno výrobcem, a dále některé dílčí povinnosti (např. informační povinnost).
Výrobcem ve smyslu Nařízení je osoba, která výrobek sama vyrábí nebo uvádí na trh pod svým jménem nebo ochrannou známkou.
Mezi základní povinnosti výrobce dle Nařízení patří uvádět na trh pouze bezpečné výrobky. Toho má být dosaženo prostřednictvím povinnosti provádět interní analýzy rizik a vypracovávat příslušnou technickou dokumentaci k bezpečnosti výrobku. Dále musí výrobce zajistit i dostatečnou informovanost spotřebitelů, jako je přesná identifikace výrobku (vč. šarže nebo sériového čísla, návodu k použití, pokud je zapotřebí apod.) nebo uvedení svých identifikačních údajů. Další povinnosti výrobce zahrnují povinnost vést evidenci o přijatých stížnostech nebo dodržovat postupy v případě dodání na trh nebezpečného výrobku, které zahrnují informování spotřebitelů nebo dozorového orgánu.
Mezi povinnosti dovozců a distributorů potom patří zejména kontrolovat, že posouzení bezpečnosti výrobku (provedení analýzy rizik, vypracování technické dokumentace) bylo ze strany výrobce řádně provedeno, a pouze v takovém případě výrobek dále prodávat. Dále musí k výrobku rovněž dodat své identifikační údaje, zajistit vhodné přepravní a skladovací podmínky a ve stanovených případech plnit informační povinnost vůči spotřebitelům nebo dozorovému orgánu.
V neposlední řadě Nařízení obsahuje dílčí povinnosti pro specifické subjekty (např. provozovatele online tržišť).
Celkově se jedná o poměrně komplexní právní předpis, který stanovuje povinnosti celé řadě subjektů. Je to právní úprava, která je ještě v plenkách, a jednotlivé mechanismy v praxi se budou teprve vyvíjet. Je ale nutné, aby povinné subjekty byly dobře obeznámeny se všemi dílčími povinnostmi dle Nařízení, protože při jejich porušení hrozí poměrně přísné sankce, jejichž horní limit se pohybuje v řádu jednotek, nebo v některých případech i desítek milionů Kč.
V případě, že budete mít v této souvislosti zájem o více informací, neváhejte se na nás obrátit.
Tento článek je pouze informativní a nepředstavuje právní radu ani návod pro konkrétní případ.
