Jedním ze znaků právního státu je možnost jednotlivce domáhat se právní obrany proti nezákonnému postupu státu nebo jiného orgánu veřejné správy. V České republice je toto právo ústavně zakotveno v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a aplikováno prostřednictvím postupů dle správního řádu a soudního řádu správního.
Dojde-li ke zkrácení práv jednotlivce postupem správního orgánu, lze se tedy obrátit na soud. Lze tak ale učinit ve všech případech?
Soudní řád správní vymezuje tři hlavní možnosti právní obrany. Těmi jsou žaloba proti rozhodnutí, žaloba proti nečinnosti správního orgánu a do třetice jakási subsidiární, sběrná možnost: žaloba proti nezákonnému zásahu, kterou lze aplikovat, nejsou-li dány podmínky pro první dva typy žalob. Ne ale ve všech případech.
Podmínky žaloby proti nezákonnému zásahu dle § 82 s.ř.s. jsou na první pohled vymezeny velmi široce: Daný postup může uplatnit každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím. Teprve rozhodovací praxe správních soudů v průběhu let utvořila někdy více a někdy méně zřejmé mantinely toho, co pod pojem „nezákonného zásahu“ ve smyslu § 82 s.ř.s. vlastně spadá.
Nezákonný zásah ve smyslu § 82 s.ř.s. může být učiněn jak v důsledku formálního, tak neformálního postupu správního orgánu. V praxi se tedy za určitých okolností může jednat např. o odtažení vozidla, činnost soudního exekutora, provádění daňové kontroly, zabránění řidiči pokračovat v jízdě, odstranění stavby, vydání osvědčení nebo použití donucovacího prostředku policistou.
Z judikatury však vyplývá, že ne každý neformální postup správního orgánu může být „zásahem“, ale pouze takový, který obsahuje ze strany správního orgánu donucení či možnost donucení. V případě zakleknutí a spoutání řádného občana policistou dochází uno actu k uložení i vynucení povinnosti ze strany správního orgánu. Jedná se tedy o faktický (potenciálně nezákonný) zásah. V případě výzvy policisty k tomu, aby řidič nepokračoval v jízdě, se jedná o uložení povinnosti (nepokračovat v jízdě), a to pod hrozbou sankce – s eventuální možností donucení (kdyby řidič výzvy neuposlechl a v jízdě pokračoval). Opět se tedy jedná o faktický zásah ve smyslu § 82 s.ř.s. Jiná je ale situace, když u daného „zásahu“ možnost donucení není a jedná se např. pouze o vyslovení jakéhosi předběžného názoru či neformálního sdělení správního orgánu. V takovém případě se o zásah ve smyslu § 82 s.ř.s. jednat nemůže, jak plyne z judikatury správních soudů, a to i přesto, že daným jednáním může vzniknout škoda.
V jednotlivých věcech tak bylo judikováno, že o nezákonný zásah se nejedná v případě 1) sdělení zaměstnance magistrátu, že stěžovatelka nesplňuje podmínky pro vydání osvědčení k parkování, 2) sdělení právního názoru na to, kdo je uživatel určité honitby, 3) neformálního telefonického sdělení o možnosti provedení identifikačních úkonů, 4) neformální výzvy ve smyslu § 65 odst. 1 zákona o policii.
Závěr:
Ne proti každému postupu správního orgánu se lze účinně bránit žalobou u správních soudů. Z judikatury vyplývá, že pokud z postupu správního orgánu neplyne možnost sankce či donucení, nejedná se o faktický zásah ve smyslu § 82 s.ř.s.
V případě, že budete mít v této souvislosti zájem o vícero informací, neváhejte se na nás obrátit.
Tento článek je pouze informativní a nepředstavuje právní radu ani návod pro konkrétní případ.
