Lékař nemá dle Nejvyššího správního soudu povinnost léčit vulgárního pacienta
Ve vztahu mezi poskytovatelem zdravotních služeb a pacientem je výrazně omezena smluvní svoboda. Pacient má dle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách právo na volbu poskytovatele zdravotních služeb. Druhou stranou téže mince je potom povinnost lékaře pacienta přijmout, lékař může odmítnout pacienta či ukončit péči o něj pouze z důvodů vymezených v § 48 zákona o zdravotních službách („ZOZS“).
Mezi důvody ukončení zdravotní péče patří i to, že se pacient neřídí vnitřním řádem poskytovatele a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem. Pokud chce lékař ukončit péči o pacienta, který se chová neurvale nebo dokonce vulgárně, musí nejprve vydat vnitřní řád, který uvedené chování zakazuje, následně shledat porušení vnitřního řádu a z toho vyvodit důvod pro ukončení péče o pacienta.
Ustanovení § 48 ZOZS je nicméně koncipováno trochu nešikovně. Mezi důvody, pro které lze odmítnout pacienta, nepatří skutečnost, že lékař dříve ukončil o daného pacienta péči. Při formálním jazykovém výkladu textu zákona by se tedy lékař mohl ocitnout v bludném kruhu s tvrdohlavým pacientem: Lékař ukončí péči o pacienta z důvodu jeho porušování vnitřního řádu. Pacient následně ale může opět využít svého práva na volbu poskytovatele zdravotní péče. Druhý den tedy přijde znovu ke stejnému lékaři, a pokud lékař nemá k dispozici nějaký objektivní důvod pro odmítnutí pacienta dle § 48 odst. 1 ZOZS (např. naplněnou kapacitu), čistě podle textu zákona by měl mít povinnost pacienta opět přijmout. Uvedeným logickým rozporem se v recentním rozhodnutí zabýval Nejvyšší správní soud, který judikoval, že lékař nemá povinnost při ukončení péče o pacienta z důvodu jeho vulgárního chování tohoto pacienta následně opět přijmout do péče.
Ačkoliv ze samotného ustanovení § 48 ZOZS uvedený závěr nevyplývá, soud argumentoval logickým a historickým výkladem, a to následovně: „Pokud § 48 odst. 2 zákona o zdravotních službách připouští možnost péči o pacienta ukončit, tak postrádá logiku, aby byl povinen pacienta opětovně přijmout, přičemž důvody odmítnutí pacienta jsou dle § 48 odst. 1 zákona o zdravotních službách značně omezeny a v případě předchozího ukončení péče pravděpodobně nebudou naplněny. Nejvyšší správní soud odkazuje na výše zmiňovanou důvodovou zprávu k zákonu o poskytování zdravotních služeb, ve které je uvedeno, že poskytovatel může přijmout pacienty, „kteří svým chováním, které není zapříčiněno jejich zdravotním stavem, narušují poskytování zdravotních služeb…“. Tudíž je zde jasně patrný úmysl zákonodárce, že v případě ukončení zdravotní péče dle § 48 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách není povinností poskytovatele zdravotních služeb takovéhoto pacienta opětovně přijmout do péče.“
(Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 155/2023 – 37 ze dne 3.6.2024)
V posuzovaném případě soud zrušil rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, dle kterého byla poskytovateli zdravotní péče uložena pokuta z důvodu porušení podmínek pro odmítnutí pacienta dle § 48 odst. 1 ZOZS.
Tento článek je pouze informativní a nepředstavuje právní radu ani návod pro konkrétní případ.
V případě, že budete mít v této souvislosti zájem o vícero informací, neváhejte se na nás obrátit.