V posledních letech se čím dál více dostávají do popředí všeobecného zájmu veřejnosti modely tzv. generativní umělé inteligence („AI“), které dokáží v mnoha oblastech věrohodně replikovat tvůrčí činnost člověka. Technologický rozmach je v tomto ohledu skutečně překotný. Na základě stručného textového zadání (tzv. promptu) je AI schopná vytvářet nejen nejrůznější psané texty, ale i obrázky, animace, skládat hudbu a největší novinkou je generátor videí, ve kterém je možné vytvořit např. krátký animovaný film, ale i třeba fotorealistické záběry přírody (která ve skutečnosti neexistuje).
Právní úprava a vývoj autorského práva v kontextu AI
Jak už tomu tak obvykle bývá, technologický vývoj je rychlejší než vývoj právní úpravy, která musí předmětné změny reflektovat. Vzhledem k tomu, že velká část využití umělé inteligence širokou veřejností se týká kreativní činnosti, vyvstává celá řada otázek souvisejících s AI v oblasti autorského práva.
Otázka autorství a autorského práva
Dle českého autorského práva se autorským dílem rozumí výsledek tvůrčí činnosti autora, který je vyjádřen v jakékoli objektivně vnímatelné podobě (§ 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb. o právu autorském, „AZ“). Autorem je dle § 5 AZ pouze fyzická osoba, která dílo vytvořila. Přestože se umělá inteligence v mnoha ohledech dokáže chovat jako člověk, fyzickou osobou nepochybně není a díla vytvořená čistě umělou inteligencí tedy nejsou autorským dílem ani předmětem autorského práva. Tento závěr učinil Městský soud v Praze v rozhodnutí č.j. 10 C 13/2023- 16 ze dne 11.10.2023, který se v České republice jako první zabýval otázkou autorství uměleckého díla (konkrétně grafického obrázku) vytvořeného modelem generativní AI.
Role vstupního promptu a autorskoprávní ochrana
Z výše uvedeného závěru nicméně vyvstávají některé další otazníky. Žádné umělecké dílo vyprodukované umělou inteligencí nevznikne bez jakékoliv činnosti člověka, vždy se na pozadí vyskytuje konkrétní zadání (vstupní prompt), které je výsledkem lidské činnosti. Může být tento vstupní prompt sám o sobě předmětem autorskoprávní ochrany? Záleží na tom, zda jsou naplněny znaky autorského díla dle AZ. Ve výše uvedeném případě posuzovaném Městským soudem v Praze soud vyhodnotil, že ve věci tamního vstupního promptu lze hovořit o námětu díla či eventuálně myšlence, které však samy o sobě nejsou autorským dílem dle § 2 odst. 6 autorského zákona. Tento závěr ale nepochybně nelze použít ve všech případech. Pokud např. vstupní prompt není záležitostí jedné věty, ale jedná se o několik stovek programovacích parametrů, které jsou pečlivě vybírány a upravovány, aby bylo dosaženo kýženého výsledku, může se jednat o jedinečnou tvůrčí činnost vyjádřenou v objektivně vnímatelné podobě. V takovém případě by tedy „zadavateli“ měl náležet minimálně podíl na autorství výsledného uměleckého díla (a tedy i autorskoprávní ochrana).
Výzvy a budoucnost autorského práva v kontextu AI
Autorskoprávní aspekty využití modelů generativní AI jsou ještě v plenkách. Celou další oblast představuje naopak porušování autorského práva ze strany umělé inteligence, která (vzhledem k jejímu volnému přístupu k internetu) často využívá autorská díla pro další tvorbu, aniž by disponovala patřičnými licencemi. Vývoj právní úpravy v této oblasti tedy jistě bude zajímavé sledovat.
Tento článek je pouze informativní a nepředstavuje právní radu ani návod pro konkrétní případ.
V případě, že budete mít v této souvislosti zájem o vícero informací, neváhejte se na nás obrátit.
