Nová metodika ke kamerovým systémům přináší jasno v oblasti zpracování osobních údajů
Úřad pro ochranu osobních údajů začátkem února zveřejnil novou metodiku ke kamerovým systémům, jejímž cílem je přispět k jasnějšímu výkladu některých povinností v oblasti zpracování osobních údajů kamerovými systémy (včetně fotopastí). Popíšeme vám, jak postupovat, pokud budete zřizovat kamerový systém.
V prvé řadě je třeba určit, zda dochází ke zpracování osobních údajů, a to za pomocí stupně velikosti obrazu (jak jej definuje norma ČSN EN 6267-4 Dohledové systémy pro použití v bezpečnostních aplikacích). Pokud postava v záběru zabírá více než 25 % výšky obrazu, respektive na jeden pixel připadá méně než 40 mm reálné výšky postavy (hodnoty jsou odvozeny od systému PAL), jde o zpracování osobních údajů. V takovém případě je třeba provést tzv. balanční test o čtyřech krocích, který musí být součástí dokumentace kamerového systému.
Balanční test
První krok – kritérium reálného ohrožení
Prvním krokem je popis existence reálného ohrožení, kterému mají navrhované varianty řešení zabránit. To lze doložit např. statistickými údaji o mimořádných událostech v monitorované oblasti (nehody, krádeže), statisticky častým výskytem bezprostředního nebezpečí v druhově obdobných objektech (vykrádání čerpacích stanic) či mimořádnými událostmi, které se týkají veřejných dopravních prostředků (na určitých trasách, v určitých hodinách apod.). Existence důvodu se pravidelně vyhodnocuje.
Druhý krok – kritérium potřebnosti
Druhý krok spočívá v posouzení dosažení účelu jinými prostředky (kritérium potřebnosti). Porovnávají se varianty připadající v úvahu, konkrétně se bere v potaz to, jak zasahují do soukromí, v jaké míře zajišťují definovaný účel a jaké mají náklady a přínosy. V případě variant kamerového systému se typicky posuzuje:
- použití jiných prostředků, než jsou kamerové systémy (např. atrapy, rychlostní radary),
- zohlednění stávající varianty,
- počet a umístění kamer (jaký je nezbytně nutný počet),
- nastavení záběru kamer (natočení kamery, rozostření části záběru, pokud zachycuje např. vchodové dveře do budovy),
- režim kamerového systému (nepřetržitý záznam, záznam na základě snímání pohybu, záznam jen v určitou denní dobu),
- deaktivování některých funkcí (otáčení kamer, pořizování zvukových záznamů).
Jednotlivé varianty se porovnávají se stávajícím řešením a výsledkem je pořadí variant z hlediska nákladů, přínosů a zásahu do soukromí. Vybere se nejlepší varianta.
Třetí krok – kritérium vhodnosti
Ve třetím kroku se posuzuje, zda je nezbytná a přínosná (kritérium vhodnosti). Provádí se tři analýzy – a) nefinančních přínosů, b) finančních přínosů a škod a c) návratnosti řešení. Pokud by některá z analýz skončila se záporným výsledkem, není realizace přínosná a taková varianta je nevhodná – pak se provede posouzení další z variant.
Čtvrtý krok – kritérium poměřování
Poslední krok spočívá v posouzení přiměřenosti (kritérium poměřování), tedy zda veřejný zájem převažuje nad porušením práv, svobod a zájmů subjektu údajů.
Proces balančního testu takto zní velice složitě, v zásadě jde ale „pouze“ o určení účelu opatření a zdůvodnění, jaká varianta a proč je ta nejvhodnější (resp. že takové umístění kamer nejlépe dosahuje stanoveného účelu).
Tento článek je pouze informativní a nepředstavuje právní radu ani návod pro konkrétní případ.
V případě, že budete mít v této souvislosti zájem o vícero informací, neváhejte se na nás obrátit.
