Pojďme začít o podstatných zásazích do zdravotnictví seriózně diskutovat
- Výpadky léků jsou v současnosti v mnoha dalších zemích Evropy. Výpadky nebo nedostatek léků je problém systémový, způsobený vícero vnějšími faktory (válka na Ukrajině, výpadky v surovinách, narušení tradičních obchodních vazeb, logistické problémy, dozvuky pandemie, zvýšená spotřeba apod.).
- Zavedení povinné dvouměsíční zásoby v ČR ho tak jednoduše nevyřeší, ostatně ani nemůže – povinná zásoba má být kalkulována z dodávek v minulých měsících – to jistě nebude řešit nedostatek v budoucí epidemii, nebo snad ano?
- Český systém cenové a úhradové regulace léčiv generuje již 15 let ceny a úhrady odvozené od nejnižších cen léků v zemích EU. Díky tomu patří ceny léků u nás k těm nejnižším v Evropě. Je to ale skutečně výhoda? Stále nižší výnos z prodeje totiž nutně tlačí na náklady – všude, ve výrobě, v distribuci, v lékárenství, v nemocnici.
- Při povinných zásobách, které nebudou kompenzovány, se náklady na vstupu ještě zvýší. Některé léky se opravdu dostanou pod hranici rentability. Už dnes takové na trhu jsou a výrobci, distributoři i lékárny je obchodují i se ztrátou, ze společenské odpovědnosti.
- V každém průmyslu se najdou černé ovce, ale představa, že výrobci plošně záměrně vyvolávají nedostatky léků a zneužívají tak své pozice, je absurdní. Výrobci chtějí vyrábět a na lécích dosahovat zisku, na tom není nic nekalého ani nenormálního. A k tomu potřebují prodávat. Nikdo přece nechce přivést svůj výrobek k výpadku z trhu. Na tom prodělává a kazí si pověst. A i při nedostatku si nemůže zvýšit cenu – ta je regulována. Výrobci tak na trh dodávat chtějí a nedostatek nastává tam, kde z nějakých důvodů již dodávat nemohou. Ať už proto, že momentálně skutečně nemají co dodat, nebo proto, že situace na trhu je pro ně již tak neúnosná, že tam raději své aktivity ukončí. Nikdo nebude dlouhodobě dodávat na trh se ztrátou.
- Dodávání léků na trh je v předpisech přeregulováno, nové povinnosti dál omezují soutěž, to jsou závěry ÚOHS, který trh distribuce léčiv podrobně analyzoval. Příčinou tedy není zneužívání postavení ze strany výrobců, které by se mělo prošetřit.
- Je tedy správné regulaci dál zpřísňovat? Víme, co to s trhem udělá? Skutečně nám to zajistí dostatek léků? Mnoho odborníků varuje, že nikoli. Tak proč to chce ministerstvo udělat?
- Je správné něco tak složitého projednávat ve Sněmovně ve zkráceném projednání a ještě naznačovat, že ten, kdo by o věci mohl smýšlet jinak, je uplácen (!) farmaceutickým průmyslem?
A co kdybychom o tom přemýšleli v širších souvislostech
- Co na léky, zdravotnické prostředky a další podobné zboží placené z pojištění snížit DPH? Přijdeme o část výnosu z DPH, ale ty stejné peníze nebudou muset vynakládat pojišťovny a jim je nebude muset doplácet státní rozpočet. Není tak DPH na tyto komodity jen zbytečné přerozdělování?
- Nemá být zdravotní pojištění záchranná síť v případě pojistné události – závažné choroby? Potřebujeme z něj platit všem pojištěncům to, co za měsíc stojí méně než jedno capuccino?
- Je správné, že náklady distribuce a hlavně výdeje léku závisí na ceně léku? Jak to spolu souvisí?
Pacienti – a buďme osobní – já, Vy, my všichni, jsme rukojmí toho, že o nastavení systému dodávek léků (a nejen jich), uvažujeme v jednoduchém schématu. Vše co nejlevněji, aby to pojištění zaplatilo. A to prostě nestačí, nestačilo to dřív a teď už vůbec ne. Ještě chvíli takto a za pár let se nám k obřímu problému s důchody přidá obří problém se zdravotnictvím. Tak prosím nezjednodušujme, nehledejme politicky atraktivní viníky a pojďme začít hledat možná řešení. Máme nejvyšší čas.
Mgr. Martin Schimmer, partner M2A Partners
